Soukromé energetické komunity a Power Ledger 🇨🇿

Měl jsem možnost nahlédnout do projektu v thajském Bangkoku, kde se ve čtvrti T77 realizoval průkopnický projekt P2P obchodování s elektřinou založený na technologii blockchain. Do systému byly zapojeny kancelářské budovy, nákupní centra i bytové komplexy, které mezi sebou sdílely přebytky solární energie. Denní produkce se zde pohybovala kolem 4 MWh. Projekt si získal široké uznání a v roce 2022 byl oceněn jako nejlepší řešení pro čistou energii v jihovýchodní Asii.

To mě přivedlo k zamyšlení, jak by bylo možné podobné řešení implementovat i v českém, potažmo evropském prostředí. A právě tato otázka se stala impulzem k sepsání tohoto článku.

Komunitní sdílení energie

Termín komunitní sdílení energie není úplně nová myšlenka, první pokusy můžeme vidět už v 80. letech v Německu či Dánsku v tzv. obnovitelných družstvech. Farmáři pomocí vlastních energetických zdrojů (větrná turbína nebo FVE) sdíleli náklady a výnosy, často bez výrazné integrace do veřejné energetické sítě.

S rozvojem digitálních technologií, zejména chytrých elektroměrů a decentralizace sítě, začal tento koncept nabývat širších rozměrů a hrát významnější roli v pojetí evropské energetiky.

V prosinci 2018 byl tento princip ukotven ve směrnici známé jako RED II (Renewable Energy Directive II), která ukládá členským státům povinnost implementovat komunitní energetiku do národního práva nejpozději do 30. června 2021. Česká republika tuto povinnost nesplnila včas a právní rámec umožňující sdílení energie tak vstoupil v platnost až v roce 2024.

Co směrnice říká? Každý občan má právo vyrábět, spotřebovávat, sdílet, ukládat a prodávat elektřinu z obnovitelných zdrojů energie.

Energetická komunita v českém prostředí

Energetická komunita může mít právní formu spolku nebo společnosti s ručením omezeným, která sdružuje své členy. Mezi členy najdeme na jedné straně výrobce energie a na druhé straně její odběratele. Představte si to jako vesnici, kde 30 domů disponuje fotovoltaickými panely nebo jiným zdrojem a 50 domů energii pouze spotřebovává.

Komunita si interně nastaví pravidla - například za jakou cenu se bude elektřina mezi členy účtovat nebo jak budou rozdělovány finanční toky. I nadále je, ale celá obec napojena na veřejnou distribuční síť. Výrobci z řad členů posílají své přebytky do sítě, odkud si je mohou v rámci komunity „virtuálně” odebrat další členové. Pokud tyto přebytky nestačí pokrýt spotřebu, spotřeba se doplní z běžné sítě za standardní tržní cenu a do vyúčtování vstupuje klasický dodavatel.

Za ideální cíl energetických komunit bývá považována možnost přímého obchodování mezi jednotlivými členy, nebo dokonce mezi různými komunitami - tzv. P2P obchodování s elektřinou. To však česká legislativa zatím neumožňuje, i když v budoucnu se s touto možností počítá. Prozatím je proto komunitní sdílení pevně svázáno s existujícím modelem distribuční soustavy a zúčtování přes operátora trhu.

Power Ledger a blockchain

Zásadním prvkem komunitního sdílení energie jsou dvě věci:

1. data  -  informace z elektroměrů, přehled o výrobě a spotřebě energie,
2. důvěra  -  že tyto údaje jsou pravdivé a spravedlivě vyúčtované.

V běžném energetickém světě nám důvěru zajišťuje stát  -  prostřednictvím legislativy, licencovaných dodavatelů a regulátorů. Výsledkem je systém, kterému automaticky důvěřujeme, protože:

• vyúčtování je regulované,
• data z elektroměrů jsou auditovaná,
• a máme možnost si vše ověřit, reklamovat nebo právně napadnout.

Ale co se stane, když tuto zodpovědnost převezme sama komunita? Jak si ověříme, že:

• soused opravdu dodal tolik elektřiny, kolik tvrdí?
• druhý soused spotřeboval jen to, co deklaruje?
• a že všichni platí tolik, kolik mají?

Z pohledu státu je energetická komunita černá skříňka  -  řeší si věci sama a vstupuje do prostoru, který byl dříve výhradně pod dohledem regulovaných subjektů. Příklad měsíčního vyúčtování pro člena komunity může vypadat takto:

Typ spotřeby	Množství
Veřejná síť	160 kWh
Komunitní zdroj	100 kWh

Spotřebu z veřejné sítě neřešíme - tam systém funguje tak, jak ho známe. Ale u komunitní části nám chybí přirozená důvěra. Jak víme, že data a vyúčtování jsou správně? A právě zde vstupuje do hry platforma Power Ledger a technologie blockchain, která pomáhá:

• záznamy o výrobě, spotřebě a platbách ukládat nezměnitelně a transparentně,
• rozdělit odpovědnost mezi více stran,
• a nahradit důvěru důkazem.

Ekonomika Power Ledger

Ve zkratce si představme, jak funguje Power Ledger. Jedná se o robustní platformu s řadou referenčních projektů po celém světě. Jejím základem je technologie blockchain a tokenová ekonomika, konkrétně takzvané altcoiny - k těm se ještě vrátíme později.

Jádrem platformy je vlastní blockchain EcoChain, který funguje na principu „permissioned” systému - tedy, že zápisy mohou provádět pouze předem určené autority, hlavně pak samotná firma Power Ledger a její vybraní partneři. V tomto smyslu nejde o plně decentralizovaný systém, protože bez přítomnosti firmy nemůže platforma běžet samostatně.

Prvek distribuovanosti se objevuje až na úrovni jednotlivých komunit, kde je role Power Ledgeru výrazně méně centrální. Každá komunita si řídí svůj vnitřní provoz pomocí technologie blockchain, kterou platforma poskytuje. V systému vystupují dva tokeny:

1. POWR -  veřejně obchodovaný token fungující na blockchainu Ethereum,
2. SPAKRZ  -  interní účetní jednotka, která slouží k platbám za elektřinu uvnitř komunit.

Vraťme se nyní k příkladu s obcí jako energetickou komunitou. Obec nebo komunita nakoupí určitý počet POWR tokenů, čímž do systému vloží - pro jednoduchost - jakousi digitální kauci (deklarace odpovědnosti). Díky tomu pak může v rámci své komunity emitovat Sparkz tokeny, které slouží k vnitřnímu vyúčtování elektřiny.

Každý člen komunity má ve svém telefonu digitální peněženku, pomocí které si může Sparkz tokeny nakupovat za reálné peníze. Těmito tokeny pak platí za svou spotřebu. Čistě spotřebitelské domácnosti tedy pravidelně dokupují Sparkz, zatímco výrobci - například ti, kteří mají na střeše fotovoltaiku - tyto tokeny získávají jako protihodnotu za svou dodanou elektřinu.

Nabízí se přirozená otázka: kde končí reálné peníze, za které si lidé Sparkz nakupují? Jejich správcem je komunita - nejčastěji spolek, který je zapsán jako právní subjekt podle českého práva. Spolek je povinen vést účetnictví a plnit veškeré související právní náležitosti. Power Ledger přitom slouží jako technický prostředník, který zajišťuje měření, evidenci, alokaci a vyúčtování.

A jakou roli zde vlastně hrají POWR tokeny? Jsou to digitální zajišťovací prostředky, které mají zabránit tomu, aby provozovatel komunity emitoval Sparkz tokeny v neomezeném množství. POWR tokeny tedy tvoří ekonomickou brzdu a zároveň důvěryhodný základ celého systému.

POWR altcoin

Nyní bych se rád podíval na celý systém z širšího, globálního pohledu - protože právě ten mě na Power Ledgeru nejvíc fascinuje. Tímto rozměrem je token POWR, který můžeme vnímat jako onu „kryptoměnovou” složku systému. Jedná se o takzvaný altcoin, se kterým lze obchodovat na světových burzách, jako je například Binance.

Na rozdíl od mnoha jiných altcoinů nejde v případě POWR primárně o spekulativní nástroj. Mnohem více se dá vnímat jako takzvaný utility token  -  tedy token, který má konkrétní a jasně danou funkci. Navíc se tato funkce váže na reálný svět - konkrétně na obchodování a vyúčtování elektřiny v komunitních systémech. A právě tato kombinace praktického využití a propojení s fyzickou infrastrukturou mu přidává na hodnotě a důvěryhodnosti.

S tím, jak roste počet projektů a komunit využívajících platformu Power Ledger, roste i poptávka po tokenu POWR. A s ní, logicky, i jeho potenciální tržní hodnota. V tom spočívá jeho unikátní pozice mezi altcoiny  - není to jen digitální spekulace, ale nástroj, který drží pohromadě celé decentralizované energetické řešení.

Závěr

Komunitní sdílení energie je bezesporu velmi nadějný koncept, který v příštích letech - zejména v Evropě - zažije výrazný rozmach. Nakolik se v tomto prostoru uplatní nástroje jako Power Ledger, zůstává otázkou, nicméně dosavadní referenční implementace působí více než nadějně.

Pokud se k tomu časem přidá i možnost přímého P2P obchodování mezi jednotlivými spotřebiteli a výrobci, celý systém se výrazně více rozprostře do decentralizované podoby. To by mohlo přispět k efektivnějšímu a udržitelnějšímu fungování energetických ekosystémů, kde se aktivními účastníky stávají i běžní lidé a komunity.

Osobně jsem zvědavý, jak se v silně regulovaném prostředí Evropské unie bude dařit projektům, které jsou svou podstatou tak decentralizované jako právě Power Ledger.